ísemná zmínka o existenci Kněžic je sice z roku 1437, ale kdy a jak se dostali do zdejší krajiny poprvé lidé, kdo si tu zřídil poprvé obydlí, kdo a jak založil naši osadu, není známo. Jméno poukazuje na kněze - Kněžice patřívaly knězům kláštera Vilémov. Písemných památek o starých Kněžicích nemáme a ústního podání se nedochovalo, protože za válečných dob byla zdejší krajina několikrát zpustošena, vesnice vypáleny, obyvatelstvo rozplašeno a vyhubeno. Některé osady byly časem opět znovu zřízeny, některé úplně zanikly. Zmizely Bošice, které se původně rozkládaly na potůčku k Biskupicím. Po osadě Stusyně, která byla v 11 století vypálena, zbyl kostel u svatého Martina s kněžickým hřbitovem. Na opačném břehu Doubravy stihl podobný osud Protivany. Ale přece nám zbylo po starých časech alespoň něco, je to Libická (Liběcká) stezka, dnes již bohužel také zpustošena, rozorána bezohledností při zcelování pozemků JZD. Stezka, po níž se jezdilo od 8 století až do 12 století z Čech na Moravu.

áme 83 popisných čísel, ale pouze 150 obyvatel, protože většina domků jsou již jen víkendové chalupy. V bývalé dvoutřídní škole sídlí obecní úřad, knihovna a v přízemí je společenský sál s hospodou, kterou provozují místní hasiči. Občané si vybudovali prodejnu potravin, vodovod, chodníky, osvětlení, rozhlas. V poslední době byla zrekonstruována elektrická síť a telefon je zaveden ke každému obydlí. Po plynofikaci bude občanská vybavenost dokončena. Autobusové spojení je na Ronov nad Doubravou, Čáslav, Třemošnici a Chrudim.

aší obcí prochází zatím neoficiální turistický cyklistický okruh směrem na Běstvinu, Třemošnici, Závratec a Mladotice. Tato trasa skýtá i překrásný pohled na Železné hory, Čáslavsko i Českomoravskou vrchovinu.